Mluv – speak – sprich – parle

Název projektu: Mluv – speak – sprich – parle

Operační program: OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost

Prioritní osa: 7.1 Počáteční vzdělávání

Oblast podpory: 7.1.1 Zvyšování kvality ve vzdělávání

Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.00/56.1085

Žadatel a koordinátor projektu: Masarykovo gymnázium, Příbor, p.o.

Doba realizace projektu: 1.7.2015 – 31.12.2015

Celková dotace projektu: 413.303,00 Kč

Projekt je realizován formou šablon klíčových aktivit. Výstupem projektu „Mluv – speak – sprich – parle“, který naše škola realizovala, jsou:

Šablona klíčových aktivit č. 2

název klíčové aktivity: Zahraniční jazykový kurz pro učitele
počet klíčových aktivit: 3
cíl aktivity: zlepšení jazykových kompetencí pedagogů na základních a středních školách

realizace klíčové aktivity naší školou:
v rámci projektu byly realizovány zahraniční jazykové kurzy pro 3 učitele naší školy v Irsku, Francii a Německu

Šablona klíčových aktivit č. 3

název klíčové aktivity: Stínování (shadowing) pro pedagogy cizích jazyků, matematiky, přírodovědných a technických předmětů v zahraničí
počet klíčových aktivit: 2
cíl aktivity: profesní rozvoj pedagogů cizích jazyků, matematiky, přírodovědných a technických předmětů

realizace klíčové aktivity naší školou:
v rámci projektu bylo realizováno stínování pro 2 učitele naší školy v Itálii a ve Finsku

Šablona klíčových aktivit č. 4

název klíčové aktivity: Zahraniční jazykově-vzdělávací pobyt pro žáky
počet klíčových aktivit: 1
cíl aktivity: zlepšení jazykových kompetencí žáků a prohloubení jejich znalostí o zemích EU a ESVO (Evropské sdružení volného obchodu)

realizace klíčové aktivity naší školou:
v rámci projektu byl realizován zahraniční jazykově-vzdělávací pobyt pro 13 žáků naší školy a 1 učitele naší školy do Francie (Normandie)

Obvykle je to tak, že žáci studují a učitelé učí. Někdy se ale stanou věci mezi nebem a zemí, pohnou se skály, žáby prší z nebe a přijde Výzva 56. Potom učitelé neučí, ale jedou na stáž. Na dva týdny. Co dělají jejich žáci v té době je jim, upřímně řečeno, celkem ukradené, mají svých vlastních starostí dost. Aby neztratili kufry na letišti, aby trefili do správné země, aby si v průběhu stáže navolili co nejvíce jazykových hodin (jsou to totiž vzorní učitelé, jak jinak) …

Představte si takovýto výběr z hroznů – paní inženýrku Radku, která míří s velkou čepicí do lůna Alp, magistru Moniku vybavenou zbrusu novým pršipláštěm a letenkou do irského Dublinu, magistru Pavlu s precizně sbaleným kufrem a místenkou ve vlaku do německého Regensburku, matematika Ondřeje, obaleného kožešinami a letícího do dalekého Finska, a konečně magistru Lenku s taškou napěchovanou letními tričky ve směru francouzské Riviéry.

Tak trochu jiný článek

Radmila Mrázková, Cavalese, Itálie, září 2015

Představte si situaci, ve které se italský temperament skvěle doplňuje s německou precizností. Pokud se vám to podařilo, pak jste se patrně spolu se mnou vydali do italského autonomního regionu Trentino, městečka Cavalese na místní střední školu Istituto di Istruzione „La Rosa Bianca“. Zprvu překvapivě rozmanitá volba zaměření studia nabyla reálných rozměrů se znalostí místních poměrů. Střední škola musí nabídnout maturitní vzdělání všem zájemcům v asi 20 km dlouhém údolí. A tak se mi dostalo unikátní možnosti vidět a porovnat vzdělávání středoškoláků s přírodovědným, jazykovým, sociálním i technickým zaměřením studia.
Je to velký rozdíl v pojetí tematických oblastí učiva, žáci jsou však stejní – ti italští možná o trochu hlučnější a temperamentnější, v jednání s učiteli však uctivější a vstřícnější. Učební plány matematiky, fyziky a informatiky se na české poměry nebývale prolínají, učí se v delších tematických blocích namísto vyučovacích hodin, významná zkoušení jsou centrální a častější než v českém pololetí. Možná proto žáci „neremcají“ nad množstvím domácích úkolů, v hodinách neruší, každý se drží svého (někdy ne příliš pracovního) tempa. Učí se jen dopoledne, avšak i v soboty. Výuka odpoledne je vždy dobrovolná, podobá se naší zájmové činnosti se zaměřením na tradice regionu nebo ruční práce. A děcka chodí ráda. Když jsem viděla místní teenagery v tradičním průvodu s dobytkem, jak se ke mně hrdě hlásí, pochopila jsem, že tradice a ruční práce zde mají jinou hodnotu. Žáci jsou srdečnými průvodci běžným dnem a italskou gastronomií, před návštěvou Merana i Verony od nich dostávám stručné výstižné informace, za které by se nemusela stydět ani turistická informační centra. S dotazem na další studium na univerzitách ve Florencii či Miláně sklízím úsměv s dodatkem, že tak to tu většinou nechodí. Někteří plánují studia v Bolzanu či Trentu, další musí zastat práci v rodinných firmách, mnozí počítají s obojím. Ta hlučná děcka sice neznají šatnu ani papuče, ale přinesou pizzu i espresso jako profesionální číšníci, postarají se o dobytek, pracují v rodinných firmách. Jsou vedeni k zodpovědnosti, jsou vstřícní, jsou aktivní. Dělají věci po svém a jsou iniciativně (ne)sví.

Byl to velmi příjemný týden, žáby zde sice nepršely, ale kapky jiného pohledu na školu na mém kabátě zůstaly a jsou mi velkou inspirací.

Pavlína Cviklová, Regensburk, Německo, listopad 2015

Začnu tím, že malinko naruším již předem načrtnutý pohled na typického němčináře s perfektně sbaleným kufrem. Nemůžu říct, že by to nějak zvlášť odpovídalo mé osobě, každopádně kufr jsem sbalený měla. Na druhou stranu jet nesprávně připravena do Německa by nejspíš neodpovídalo tomu, co každého z nás u našich západních sousedů čeká.

Tím myslím vyspělou společnost, nejen po stránce materiální, ale především vyspělou demokratickou společnost, kde zákony platí, přirozeně se dodržují a hlavně se zde člověk setkává s ochotou, ohleduplností, lidskou tolerancí, u nás mnohdy ještě těžce realizovanou.

Já jsem zamířila do Regensburku, krásného, historického města na Dunaji, které má již víc než dva tisíce let starou historii. V roce 2006 bylo historické centrum zařazeno na seznam světového dědictví UNESCO. Regensburk leží v Bavorsku. Navíc Regensburk v předvánoční adventní době s tradičními vánočními trhy byl prostě nádherný.

Zúčastnila jsem se čtrnáctidenního metodického kurzu pro učitele němčiny v jazykové škole Horizonte s třicetiletou tradicí. Očekávali nás lektoři na vynikající úrovni, kteří nám ochotně předávali své dovednosti a znalosti o výuce němčiny. Neustále nás zahrnovali dotazy, jestli máme vše, co potřebujeme, jestli je vše podle našich představ.

Pracovala jsem v 10 desetičlenné skupině učitelů z Česka, Polska a Maďarska. Vzájemně jsme si předávali své pedagogické, v praxi nabyté zkušenosti a postřehy. Srovnávali jsme také výchovně vzdělávací systémy jednotlivých zemí a zároveň jsme měli možnost získat další poznatky o německém školství. Školství v Německu je na velmi vysoké úrovni, má dobré výsledky, přesto je neustálá snaha o zlepšování kvality součástí propracovanosti školského systému. Samozřejmě jsme si oživovali jazyk, ať už spisovný či hovorový. Probíraly se např. reálie Německa atd. To znamená, že dopoledne a odpoledne jsme trávili ve škole. Později odpoledne a večer jsme mohli poznávat město a také se účastnit různých doprovodných akcí, např. návštěvy výstav, kina, muzeí, vánočních trhů, o víkendu exkurze do města Bamberk.

Na závěr snad jen už to, že co nového jsem se naučila, se budu snažit zúročit ve své práci. A pokud by se mi podařilo přenést jen část moc příjemné, pracovní (v Německu běžné) školní atmosféry k nám do školy, budu spokojená.

Ondřej Syrovátka, Klaukkala, Finsko, prosinec 2015

Stínování na finské soukromé škole Arcadia v Klaukkale, asi 30 km od centra Helsinek, jsem se zúčastnil mezi 5. a 11. prosincem 2015 spolu s dalšími dvěma kolegy z gymnázia ve Vyškově. Na rozdíl od stáží mých kolegů nebylo účelem učení se jazyku, ale sledování výuky matematiky a dalších předmětů na finské střední škole. Ubytováni jsme byli v hotelu v centru Helsinek.

Neděli 6. 11. jsme s kolegy využili k prohlídce města. Slíbená průvodkyně nakonec nemohla z osobních důvodů dorazit, ale velký problém to pro nás nepředstavovalo, protože město je poměrně přehledné a centrum malé. Využil jsem tak ke své radosti knižního a jazykového průvodce Helsinek, kterého jsem si zakoupil těsně před odletem. Ve volných chvílích v Helsinkách jsem rád trávil čas v kavárně Ursula na břehu moře, odkud byl krásný výhled na osvětlenou pevnost Suomenlinna na jednom z blízkých ostrovů.

Od pondělí jsme pravidelně dojížděli do Klaukkaly autobusem. Výjimkou byla pouze středa, kdy se ve škole neučilo, protože byly předávány (a slaveny) výsledky testů. Tento den jsme tedy využili k návštěvě Tallinnu, hlavního města Estonska (asi 2h trajektem). A s nadsázkou říkám, že nejhezčí místo v Helsinkách byl Tallinn. Je to velmi pěkné historické města obehnané hradbami a působí mnohem impozantněji než samotné Helsinky.

Přijetí na škole v Klaukkale bylo velmi vřelé, pan ředitel Jaakko Julkunen k nám byl maximálně vstřícný, provedl nás po škole a představil kolegům i žákům. Po celou dobu pobytu na škole jsme si připadali jako VIP hosté a zároveň se díky přátelskému přijetí kolegů cítili jako doma. Od úterý jsme pak navštěvovali různé předměty v závislosti na našem zájmu a možnostech v rozvrhu.

Výhody finského systému školství jsem spatřoval například v pěkně a přehledně zpracovaných učebnicích, které nám v matematice chybí. Žáci se zde k výuce staví zodpovědněji, v hodině málokdy ruší, když už si někdo v hodině hraje s mobilem, tak potichu ;-). Je to možná dáno vědomím brzkého přezkoušení a hodnocení, které neprobíhá dvakrát do roka, jako u nás, ale pětkrát do roka (školní rok je totiž rozdělen na 5 částí).

Nevýhodou naopak bylo, že v jazykových hodinách bylo přítomno 25-40 žáků. I přesto však byla průměrná znalost angličtiny lepší, než u nás. Jedním z důvodů mohl být i fakt, že ve Finsku nedabují filmy, pouze je opatřují titulky. Nejhezčí hodina, kterou jsem viděl, však paradoxně nebyla matematiky, ale historie. Hodinu kvůli nám vedl pan George Kopteff v angličtině a tématem byla řecká architektura. Učitel vyprávěl poutavě, nutil žáky přemýšlet a reagovat, tvořit si vlastní názory. Ti byli velmi dobře schopni reagovat i v anglickém jazyce. Zajímavostí také je, že všichni Finové se povinně učí i švédsky kvůli švédské menšině zde žijící.
Zkušenost celkově považuji za velmi přínosnou a inspirativní. Díky navázání přátelských vztahů s ředitelem a některými učiteli školy v Klaukkale byly navíc položeny základy případné budoucí partnerské spolupráce s naší školou.

Monika Šimíčková, Dublin, Irsko, říjen 2015

Posledních čtrnáct dní v říjnu jsem strávila v irském hlavním městě Dublinu. Navštěvovala jsem tam metodický kurz pro učitele anglického jazyka, který pořádala jazyková škola Linguaviva Centre.

V dopoledních hodinách jsem měla spolu s dalšími angličtináři z České republiky, Německa a Polska poznat různé styly vyučování, zkusit si nové jazykové aktivity přímo na sobě a načerpat tak spoustu nápadů a inspirace pro výuku. Kromě lekcí ve škole byly součástí kurzu odpolední aktivity, jejichž cílem bylo blíže poznat nejen město Dublin, ale také irskou kulturu.

Absolvovali jsme komentovanou prohlídku města, zaměřenou na návštěvu míst spjatých s literárními velikány, kteří se v Dublinu narodili nebo tvořili (Oscar Wilde, James Joyce), při jiné aktivitě jsme zpívali irské písně a zahráli si na irský hudební nástroj bodhran, podobný bubínku. Dále nás čekal výlet do rybářské vesnice Howth spojený s procházkou po útesech a také návštěva několika muzeí v Dublinu, např. muzeum hladomoru umístěné na replice lodi Jeannie Johnston, která v polovině 19. století odvážela stovky Irů, jimž po neúrodě brambor hrozila smrt hladem, za lepším životem do Ameriky. Toto muzeum často navštěvují Američané, potomci tehdejších irských přistěhovalců.

Pobyt v Irsku pro mě byl přínosný nejen profesně, protože jsem získala řadu nových podnětů pro vlastní výuku, ale také proto, že jsem poznala aspoň něco z toho, co může Irsko návštěvníkům nabídnout: pulsující město, v němž je překvapivě čistý vzduch díky proudění od moře, krásnou přírodu a především setkání s lidmi, kteří jsou za všech okolností přátelští, vstřícní a ochotní poradit a pomoci.

 

Lenka Ocásková, Antibes, Francie, listopad 2015

Pro pobyt u moře není listopad zrovna přívětivé období, to jsem si alespoň myslela do doby, než v polovině tohoto poměrně pošmourného měsíce dosedlo letadlo s mou maličkostí na přistávací plochu v Nice. Pro neznalce – jedno z významných letovisek Azurového pobřeží. Sluncem polechtané vrcholky přímořských Alp a tyrkysově modrá hladina s krajkou liduprázdných pláží – co víc si přát. Pravda, byla to kulisa k hodinám stráveným ve škole, ale po letech učení druhých mi dvoutýdenní role žačky přišla jako více než příjemná změna.

Ve zkratce – strávila jsem patnáct dní v městečku Antibes, kde jsem navštěvovala mezinárodní jazykovou školu. Výuka probíhala každý den ve třech blocích, dopolední „velká skupina“ (10 žáků) soustředěná na gramatiku a fonetiku, polední individuální civilizační kurs (1 žák – já) a odpolední „malá skupina“ (6 žáků) s náplní konverzační. Studenti byli skutečně různorodí od národnosti po věk. Nejmladší devatenáctiletá Italka, nejstarší čtyřiašedesátiletá Švýcarka, učitelka v důchodu, mezi nimi přehlídka Španělů, Mexičanů, Němců a třešinkou na dortu dobré nálady a multikulturního pelmelu byl manželský pár tvořený černou právničkou z Konga a italským inženýrem zcela nordického typu. Nepřítomnost dalších českých účastníků jsem vítala jako možnost skutečně „nepromluvit mateřštinou ani slovo“, což se mi ve výsledku podařilo (když nepočítám chlácholivou konverzaci s uštvanou slovenskou maminou tří malých dětí, která se ve Francii ocitla jako doprovod svého muže při pracovním dlouhodobém pobytu. Když jsme se o přestávkách potkaly, zoufale „hovořila“: „Môžeš mi laskavo vysvetliť, kto túto hlúpu nezrozumiteľnú reč vymyslel?“)

Volný čas jsem trávila poznáváním okolí všemi dostupnými prostředky, nejčastěji to byly mé vlastní nohy, několikrát mě hostitelé pozvali na výlet autem. Viděla jsem Cannes (velké zklamání, festivalový palác vypadá jako kopřivnický zimní stadion, jen trochu větší), Nice, zcela mě nadchlo Monako a jeho Oceánografické muzeum, malebné vesničky v horách plné obchůdků s rukodělnými výrobky, naběhala jsem více než sto kilometrů po promenádách Antibes a Juan les Pins, moře ochutnala všude, kde byla příležitost a tisíckrát ho vyfotila, abych stejně nedokázala, jako dalších milion odvážlivců, zachytit jeho atmosféru a sílu.

V této části Francie jsem se ocitla poprvé, jediné, co k tomu mohu říct, je to, že to rozhodně nebylo naposledy.

(autory článku jsou Ing. Radmila Mrázková, Mgr. Monika Šimíčková, Mgr. Pavlína Cviklová, Mgr. Ondřej Syrovátka, Mgr. Lenka Ocásková, odbornou konzultaci slovenské části textu provedla Mgr. Naďa Malíková :-), děkujeme)

Výjezdy učitelů a žáků byly realizovány v rámci projektu „Mluv – speak – sprich – parle“ (operační program: OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost, prioritní osa: 7.1 Počáteční vzdělávání, oblast podpory: 7.1.1 Zvyšování kvality ve vzdělávání, registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.00/56.1085).